Temné matky a jejich dcery

Materská láska není automatická. Je mnoho žen, které ji nikdy nepoznaly. Deset mrazivých příběhů a rady odborníků, jak pracovat s mateřským zraněním naleznete v této knize!

Skladem
Kód: 47
320 Kč

Ukázky z knihy

 

Je s podivem, kolik jich je. Žen, které mají špatný vztah s matkou. Ještě podivnější je, že o něm nemluví. Jako by za tohle přiznání očekávaly pokárání nebo rovnou trest. Samy už jsou často matkami, mají úspěšné kariéry, jsou krásné, milé, schopné, vtipné a inteligentní. Jenže zvláštním způsobem nejisté. Jako by jim chyběly kořeny.

Místo mateřské lásky se jim totiž dostalo mateřského zranění. I my, autorky této knihy, s ním máme zkušenost. I ono se stalo motivací k jejímu sepsání. Mapujeme v ní vztahy mezi temnými matkami a jejich dcerami. Když nám dcery vyprávěly své příběhy, bylo znát, že se noří do hlubin, kam se běžně nechodí. Často tvrdily, že je máma měla ráda, a potom prozradily, jak taková láska vypadala.

Přiznat si, že mateřské srdce zůstalo zavřené anebo pokřivené, je i pro dospělou dceru smutné a traumatizující. Když jsme příběhy sepsaly a poslaly těm ženám k přečtení, přišly leckdy na řadu i slzy. Strhané závoje a milosrdné masky jejich života byly pryč, zbyla syrová realita, která je někdy znovu vyděsila.

 

 

 

Nenávidím tě tak, že s tebou nemůžu být v jedné místnosti! Jsi zrůda!

Stojím před ženou, jejíž rysy se mi zrcadlí v tváři, uprostřed rodinné slavnosti, kterou jsem uspořádala. Jako už tolikrát prožívám směs studu, pocitu nepatřičnosti, výčitek svědomí, zpytování, co jsem udělala špatně, hanby a viny. Směs, na kterou jsem bezmála půl století zvyklá. Matčina slova se mě nedotkla víc, než obvykle. Za to mě utvrdila v přesvědčení, že to vzdávám. Že už nebudu dcerou, která se pořád snaží navázat vztah se svou matkou. Která je pořád ve střehu, aby neřekla něco, co se matce nebude líbit. Která se snaží dokázat, že ona za lásku a přijetí stojí. Protože to je role, kterou hraju bezmála padesát let. A nejen s matkou.

Dlouho jsem nechápala, proč moje dvě dospělé dcery vyhledávají mojí společnost. Proč mě chtějí navštěvovat, povídat si, vést dlouhé telefonní rozhovory. Tedy rozumějte: ne, že se to tak nedělo a že bych tomu nebyla ráda. Jen jsem tomu tak docela nerozuměla. I já jsem měla potřebu popovídat si s matkou, ale bylo to pro mě nebezpečné. Věděla jsem, že se po dvou, třech telefonátech z jakéhokoli důvodu urazí a položí mi telefon. A já jí jako poslušná dcera budu muset znovu zavolat a dělat, jako by se nic nestalo.“